Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

FCI standard č.: 45 / 5.5.2003 / D
 
BERNER SENNENHUND
(BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES)

(Dürrbächler)

ZEMĚ PŮVODU: Švýcarsko

 DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 03. 2003.
 
POUŽITÍ: Původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes.
 
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2    Pinčové a knírači –
                                                           molosové, švýcarští
                                                           salašničtí psi a jiná
                                                           plemena.
                                          Sekce 3   Švýcarští salašničtí psi.
                                          Bez pracovní zkoušky.
 
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“). Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.
Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je „bernský salašnický pes“ díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
 
CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami;  harmonický a vyrovnaný.
 
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
  • poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9:10;  spíše kompaktní než obdélníkový pes.
  • Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.
 
CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): spolehlivá, pozorná, ostražitá a nebojácná v každodenních situacích; dobromyslná a příchylná vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.
 
HLAVA: Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.
 
MOZKOVNA:
Lebka: při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.
Stop: výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.
 
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Černá.
Tlama: silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.
Pysky: přiléhající, černé.
Čelisti / zuby: úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.
Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.
 
 
Uši (zavěšené): středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.
 
KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý.
 
TRUP:
Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.
Hřbet: pevný, rovný a vodorovný.
Partie beder: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.
Záď: měkce zaoblená.
Hruď: široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.
Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.
 
OCAS: huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.
 
KONČETINY
Silná stavba kostí.
HRUDNÍ KONČETINY
Hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.
Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadloktí: dlouhé, šikmo postavené.
Loket: dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.
Předloktí: silné, rovné.
Přední nadprstí: při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.
Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.
 
PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.
Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené.       
Lýtka:  Dlouhá, dobře šikmo postavená.
Hlezno: silné, dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí (nárt): Téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (svýjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno).
Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
 
CHODY: Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
 
OSRSTĚNÍ
 
SRST: Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.
 
BARVA: Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi;  s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno.
  • čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
  • bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
  • Žádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu.
  • Toleruje se: malá bílá skvrna na šíji,
                 malá bílá skvrna v řitní krajině.
 
 
VELIKOST:
Kohoutková výška: U psů:                                 64 - 70 cm
                        Ideální velikost:                         66 - 68 cm
                        u fen:                                       58 - 66 cm
                        Ideální velikost:                         60 - 63 cm
 
CHYBA: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
  • Nejisté chování.
  • Jemná stavba kostí.
  • Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.
  • Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). na M3 se nebere zřetel.
  • Osrstění:
    • Vysloveně kadeřavá srst.
    • Chyby kresby a barvy:
      • Chybějící bílá kresba na hlavě.
      • Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.
      • Bílý límec.
      • Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm).
      • Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm).
      • Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).
      • Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.
      • Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.
      • Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
      • Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.
 
 
VYLUČUJÍCÍ VADY:
  • Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.
  • Rozštěp nosu.
  • Podkus, předkus, zkřížený skus.
  • Jedno nebo obě modré oči („břízové oko“).
  • Entropium, ektropium.
  • Zalomený ocas, zatočený ocas.
  • Krátká nebo patrová srst.
  • Chybějící trojbarevné zbarvení.
  • Základní barva jiná než černá.
 
Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
 
Pozn.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
FCI standard č.: 45 / 5.5.2003 / D
 
BERNER SENNENHUND
(BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES)
(Dürrbächler)
 
 
 
 

 
ZEMĚ PŮVODU: Švýcarsko
 
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 03. 2003.
 
POUŽITÍ: Původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes.
 
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2    Pinčové a knírači –
                                                           molosové, švýcarští
                                                           salašničtí psi a jiná
                                                           plemena.
                                          Sekce 3   Švýcarští salašničtí psi.
                                          Bez pracovní zkoušky.
 
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“). Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.
Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je „bernský salašnický pes“ díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
 
CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami;  harmonický a vyrovnaný.
 
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
  • poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9:10;  spíše kompaktní než obdélníkový pes.
  • Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.
 
CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): spolehlivá, pozorná, ostražitá a nebojácná v každodenních situacích; dobromyslná a příchylná vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.
 
HLAVA: Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.
 
MOZKOVNA:
Lebka: při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.
Stop: výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.
 
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Černá.
Tlama: silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.
Pysky: přiléhající, černé.
Čelisti / zuby: úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.
Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.
 
 
Uši (zavěšené): středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.
 
KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý.
 
TRUP:
Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.
Hřbet: pevný, rovný a vodorovný.
Partie beder: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.
Záď: měkce zaoblená.
Hruď: široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.
Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.
 
OCAS: huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.
 
KONČETINY
Silná stavba kostí.
HRUDNÍ KONČETINY
Hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.
Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadloktí: dlouhé, šikmo postavené.
Loket: dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.
Předloktí: silné, rovné.
Přední nadprstí: při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.
Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.
 
PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.
Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené.       
Lýtka:  Dlouhá, dobře šikmo postavená.
Hlezno: silné, dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí (nárt): Téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (svýjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno).
Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
 
CHODY: Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
 
OSRSTĚNÍ
 
SRST: Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.
 
BARVA: Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi;  s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno.
  • čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
  • bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
  • Žádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu.
  • Toleruje se: malá bílá skvrna na šíji,
                 malá bílá skvrna v řitní krajině.
 
 
VELIKOST:
Kohoutková výška: U psů:                                 64 - 70 cm
                        Ideální velikost:                         66 - 68 cm
                        u fen:                                       58 - 66 cm
                        Ideální velikost:                         60 - 63 cm
 
CHYBA: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
  • Nejisté chování.
  • Jemná stavba kostí.
  • Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.
  • Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). na M3 se nebere zřetel.
  • Osrstění:
    • Vysloveně kadeřavá srst.
    • Chyby kresby a barvy:
      • Chybějící bílá kresba na hlavě.
      • Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.
      • Bílý límec.
      • Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm).
      • Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm).
      • Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).
      • Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.
      • Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.
      • Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
      • Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.
 
 
VYLUČUJÍCÍ VADY:
  • Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.
  • Rozštěp nosu.
  • Podkus, předkus, zkřížený skus.
  • Jedno nebo obě modré oči („břízové oko“).
  • Entropium, ektropium.
  • Zalomený ocas, zatočený ocas.
  • Krátká nebo patrová srst.
  • Chybějící trojbarevné zbarvení.
  • Základní barva jiná než černá.
 
Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
 
Pozn.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář